Corrie 3. kapitola

8. září 2014 v 13:46 | Anachíné |  Corrie
Po delší době je tady zase kapitolka Corrie. Nijak povedená povídka to není, buď se ve psaní zlepším, nebo prostě budu doufat, že je to napínavé a vy to budete číst dál. Tak - příjemné čtení. :)
Corrie se probudila na chladné zemi, mokré vlasy přilepené na obličejí. Při pokusu vstát se znovu zhroutila a bezvládně ležela na studeném kovu. Hlava jí jen třeštila, srdce jí tepalo jako o závod. Bylo jí šílené horko. Zachytila se mříže a přitáhla se blíž. Ležela v prostorné ocelové kleci na nohou okovy.
Cítila se ponížená. Ale oporoti svým věznitelům neměla šanci, nemohla uprchnout, nemohla bojovat. Byla v pasti.

O několik hodin později ji ze spánku probudilo cosi studeného na jejím čele. Omámeně otevřela oči, ale cosi jí bránilo ve výhledu. Byla to opálená paže, jejíž prsty jí od čela sklouzly ke krku. Vyjekla.
"Celá hoříš a máš velmi rychlý puls," ozvalo se před ní. Corrie se posadila. V jiné, sousední kleci byl světlovlasý muž v plátěné slabé košili a kožených kalhotách, opírající se o mříže klece.
"Slyšíš mě? Jsi nemocná. Řekni to někomu," vybídl ji nezaujatě a začal si hrát se smetanovým proužkem kůže, který měl omotaný kolem pravého zápěstí. Corrie si zastrčila pramínek vlasů za ucho. Zapřemýšlela. Tenhle blbeček by se jí mohl hodit k útěku. Rozhodla se, že bude hrát bojácnou hodnou holčičku.
Pro- prosím?" zakoktala. Její soused vzdychl. Vzal klacek a začal s ním mlátit a mříže. Hnědovláska na něj nedůvěřivě pohlédla. Ten člověk se zbláznil. Pomalu se na ní otočil. Když viděl její překvapivý výraz, ušklíbl se a zahodil klacek. Z nejbližšího stanu vylezl svalnatý vysoký muž s prořídlými vlasy a kozí bradkou. Rozzlobený se nebezpečně blížil k jejich celám. Muž popadl blonďatého souseda za košili a přitáhl ho k mříži.
"Máš problém?" procedil mezi zuby, které mu ještě zbyly v puse. Mladý muž se na něj odhodlaně podíval.
"Je nemocná," řekl chladně a pokynul hlavou ke Corrie, "Má horečky, omdlévá, pravděpodobně ji bolí hlava. Zavolej doktora, Dutohlave." Jmenovaný muž zařval, mrštil s odvážlivcem na konec klece a pajdavým krokem se vydal k malé převozné chatrči. Tam vyburcoval dvě ženy, které se někam rozběhly, a potom se vydal zpět ke svému stanu, kde se rozhodl dohnat těch ztracených pět minut spánkem. Mezitím Corriin šedokoký soused se s námahou zvedl ze země, vyluzující přitom nehezké, chrčivé zvuky.

Ženy se pomalu vracely, jedna v rukou košík, druhá džbán. Ta, co nesla nádobu, měla rusé vlasy, úhledně sčesané do dlouhého copu, vysící jí přes rameno skoro až po pás. Byla mladá a hezká, na sobě krátké zelené šaty s ramínky z provazu a s měděným páskem okolo boků. Druhá, nesoucí protěný koš, byla výrazně starší, možná až o čtyřicet let. Mastné šedé vlasy leumující vyhublý nepříjemný obličej se spoustou vrásek, na sobě omotaný kus látky a potrhané špinavé kalhoty. Dívka přiběhla, oranžovým hadříkem Corrie omyla obličej a dala jí napít. Potom se vzdálila a po krátké diskuzi se starou ženou se vrátila sama. Ona žena šťastně odcházela do svého přístřešku.

Mladá rusovláska začala vytahovat s košíku nekonečné množství věcí. Chléb. Maso. Páchnoucí sýr. Lahev s mlékem. Několik kusů zeleniny. A malé hnědé ampulky s prášky.
Jeden vytáhla a opatrně ho položila před Corrie mezi mříže. Poté jí podala hrnek s vodou.
"Vem si ho," řekla jí mile, jakoby jí opravdu záleželo na jejím zdraví. Corrie pohodila hlavou, opatrně vzala do ruky oválnou tabletku položila do úst a zapila. Ještě celé odpoledne cítila tu nechutnou pachuť žluči.

***

"A jak se jmenuješ?" vyzvídala dál, cop se jí vesele pohupoval na zádech.
"Corrie," odpověděla. Zvykla si na ni. Oblíbila si ji. Vždy se těšila na její návštěvu. Ale stále musela myslet na útěk. Rusovláska zatajila dech a začala si ji důkladně prohlížet.
"Odkud jsi?" odvážila se zeptat. Corrie to zaskočilo. Všimla si, že ji její otravný soused pozoruje. A jistě i poslouchá. Tuhle otázku už jí položil. Neodpověděla.
"Ze severu," řekla po chvíli a vudychla. Nerada myslela na svou minulost. "Moji osadu napadli ko-"
"Kočovníci a divoký hmyz." Dívka si sestřela slzy z očí hřbetem ruky a nervózně, ale vlídně se usmála.
"Vítej zpět, Corrieno."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vall Vall | Web | 8. září 2014 v 15:47 | Reagovat

Ahoj, díky že jsi se zapsala do affs na mém blogu:) Jsem ti sympatická? Jéé, děkuju:))
Zapiš si mne. Do affs tě beru:)

2 Efi Efi | Web | 8. září 2014 v 16:54 | Reagovat

Hezky napsané. Ale...
Vítej zpět, Corrieno? To je divný... Mimochodem - co je to za konec? Dožaduji se další kapitoly. ;D

3 Vall Vall | Web | 8. září 2014 v 19:47 | Reagovat

To je super kapitola. Nečetla jsem sice od začátku, ale nevadí:)
Další díl

4 Kate Kate | Web | 8. září 2014 v 20:58 | Reagovat

Oh, jo, čekala jsem na to celý prázdniny! :D A konečně! <3

Teď jsem šíleně zvědavá, jak to bude dál. :D

5 Hermi Hermi | Web | 9. září 2014 v 15:17 | Reagovat

Týjo! Tak to je boží! A chci další kapitolu! Protože musím nutně vědět, jak to bude pokračovat! Doufám, že to bude brzy. :-D

6 Nepřihlášená Anachíné Nepřihlášená Anachíné | 13. září 2014 v 18:58 | Reagovat

[1]: :) Už tě máme napsanou.

[2]: Já vím, vše se vysvětlí. :D

[3]: Děkuju, jsem ráda, že se líbí!

[4]: Opravdu? Promiň. :D Další kapitola bude zítra, čestně!

[5]: Jasně, zítra. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama