LT - 1

28. srpna 2014 v 9:22 |  Lost Truth
První krátká kapča. Spíš rozhovorový prolog. :D

Kapitola 1.

Sledovaná
Holly
Tiše jsem seděla v obývacím pokoji a v ruce jsem křečovitě držela hrnek kávy. V předsíni jsem měla zabalené kufry, ale nemohla jsem odjet bez rozloučení. Už jsem takhle nemohla žít dál. Musím odejít. Okamžitě. Hned. Nemohu se stále skrývat před pravdou. Dopila jsem kávu. S povzdechem jsem se zvedla a posadila jsem se na botník. Měl by tu být. Každou chvílí. Unaveně jsem opřela hlavu o chladnou zeď a naštvaně jsem kopla do malého rudého kufru. V zámku zachrastily klíče.
"Ho-holly?!"
David
"To nemůžeš myslet vážně!"
Tohle mi ta holka nemůže udělat!
"Ale Davide, já myslela-"
"Ne! Já- ale-," docházela mi slova. Navíc nemělo smysl se s ní hádat. "Proč chceš odejít, Holly?"
"Já už takhle dál žít nemůžu! Pojedu k… Babičce…"
"Nebuď blázen! Holly, prosimtě! Jsi jako moje sestra!"
Cítil jsem se, jako by mě Holly vzala po hlavě sekerou.
"Navíc… Mám bratra…"
Byl jsem připraven na cokoli, jenom na tohle ne. Jak to sakra zjistila?
"Fakt? Jak jsi na to přišla? Říkala jsi, že až na 'babičku' nikoho z rodiny nemáš…"
"Já vím… Asi jsem se mýlila-"
"K čemu ti to je? Stejně ho neznáš… A jak to víš?!"
"Zjistil to pro mě Tom-"
"Ten tvůj nerd?" zašklebil jsem se. Se škodolibou radostí jsem pozoroval, jak rudne. V duchu jsem se uklidňoval. Jestli se do toho bude Thomas dál míchat, stejně ho USF dřív nebo později odstraní. Podíval jsem se na Holly. Té by byla škoda…
Povzdechla. Chtěla něco říct, ale já se jejích slov bál. Mlčky jsem otevřel dveře.
"Jdi." Otočil jsem se.
"Sbohem, Davide… Možná se ještě uvidíme."
Ano, Holly. O tom nepochybuji.
***
Otevřel jsem dveře nejbližší telefoní budky, vhodil do stroje tolik drobných, kolik jsem měl a vytočil číslo.
"Prosím?"
"Chci se spojit s Kobrou," zasyčel jsem. Nesnáším tyhle přezdívky. Zvlášť když já sám žádnou mít nemůžu.
Z telefonu se ozvalo vzdálené povzdechnutí a po pár vteřinách jsem konečně uslyšel známý hlas.
"Halo?"
V krku jsem měl sucho a nevěděl jsem, co říct. Po dlouhém přemáhání jsem nezavěsil a nešel se oběsit. Což bylo velmi lákavé a vzhledem ke slovům mírně vtipné.
"Objekt s94Qr7ff, taxi 6L2 7531, nevědomá."
Osoba dopsala.
"Ještě něc-"
"Bratr."
"Prosím?"
Nenamáhal jsem se odpovídat. Dřív nebo později jí to dojde.
Ze sluchátka se ozvalo křupnutí. Možná si Yuko zlomila nehet. Možná zlomila propisku. Možná rozdrtila své sekretářce lebku. Kdo ví.
"Kdo," řekla hlasem, od kterého čekáte, že vám spíš řekne 'chcípni'.
"B. Clarks."
Zavěsil jsem a s hlavou v dlaních jsem se pomalu sesunul k zemi.
"Je mi to líto, Holly."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 28. srpna 2014 v 22:50 | Reagovat

Wow, líbí se mi to. :D Jen doufám, že se v dalších kapitolách dozvíme víc, protože to zatím moc nechápu... :D

2 Hermi Hermi | Web | 1. září 2014 v 7:39 | Reagovat

Je to moc hezké, pěkně píšeš. Těším se na další kapitolu.

3 Hermi Hermi | Web | 3. září 2014 v 14:08 | Reagovat

Holky, nominovaly jsme vás do tagu (viz. náš blog), tak doufáme, že vám to moc nevadí. Jen aby jste to věděly, kdybyste to nečetly. :-D

4 Megi Megi | E-mail | Web | 3. září 2014 v 17:12 | Reagovat

Vypadá to zajímavě! Moc se těším na další kapitolu. :-)

5 Megi Megi | E-mail | Web | 3. září 2014 v 17:12 | Reagovat

Vypadá to zajímavě! Moc se těším na další kapitolu. :-)

6 Megi Megi | E-mail | Web | 3. září 2014 v 17:12 | Reagovat

Promiň, nějak mi to tam skočilo 2x. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama